Domácí sbírky filmů, hudebních souborů a tisíce fotografií pořizovaných digitálními fotoaparáty a smartphony zabírají stále více datového prostoru.
SSD disky jsou díky vysoké rychlosti nejlepší variantou pro systémové disky, ty s kapacitou přes 250 GB jsou však stále ještě příliš drahé. Vaši domácí datovou nadílku tedy stále poberou pouze magnetické disky, ať už ty interní, nebo externí. Výběr pevného disku závisí hodně na požadované kapacitě. Pokud se spokojíte s 1 až 2 TB úložného prostoru, můžete si pořídit 2,5” HDD.
Interní 2,5” disk s touto kapacitou lze vložit nejen do notebooku, ale lze jej provozovat i v externím rámečku, který pak navíc nebude potřebovat ani externí napájení. V případě, že se ale poohlížíte po disku s kapacitou tří nebo dokonce čtyř TB, budete potřebovat disk 3,5”.
Dříve než disk ale koupíte, podívejte se na konfiguraci počítače, v němž jej budete chtít provozovat. Disky s kapacitou přesahující 2 TB často nejsou podporovány staršími základními deskami a nelze je použít ani pod staršími verzemi Windows. Vlastníte-li starší systém XP, dokážeme vám ale poradit, jak využít plnou kapacitu velkého HDD.
Než se rozhodnete přidat do počítače disk s vyšší než 2TB kapacitou, zkontrolujte nejprve jeho operační systém. V případě, že stále používáte starší PC s Windows XP, budete mít problém. Ještě před dvěma lety stačilo koupit disk se stejným rozhraním jako má základní deska, dnes je to složitější.
Před dvěma lety se totiž na trhu začaly objevovat HDD s kapacitou přes 2 TB, což je vyšší hodnota, než se kterou počítali výrobci BIOS starších desek. Starší BIOS dokážou spolupracovat pouze s 32bitovými sektorovými adresami, a to samé se týká i starších SATA a USB řadičů.
Data na pevných discích jsou totiž rozdělena do sektorů o velikosti 512 bajtů, a pokud vynásobíte množství dostupných 32bitových adres velikostí sektorů, zjistíte, že nelze adresovat prostor větší než zmíněné 2 TB. Stejná situace platí i na logické úrovni souborového systému. NTFS, který používá systém Windows, totiž pracuje s klastry o velikosti 512 bajtů (nebo jejich násobkem), obsahujícími jeden nebo více sektorů.
Výrobci pevných disků obcházejí adresovací limity dané BIOS tak, že zvětšují velikost fyzických sektorů na 4 KB a posouvají tak hranici velikosti diskového oddílu na 16 TB. Sektory o délce 4 KB dnes používají veškeré moderní pevné disky, zároveň ale všechny interní a většina externích 3TB a 4TB disků pracuje s emulací velikosti sektorů na úroveň 512 bajtů.
Pro instalaci Windows na podobný pevný disk je tak nutné vlastnit desku, jejíž BIOS 4K sektory zvládá, stejně jako ovladač, který tento tzv. Advanced Format podporuje. Z toho důvodu obsahuje instalační image Windows 7 odpovídající ovladač »msahci.sys«. Na instalačním disku Windows XP tento ovladač nenajdete.
Tento systém sice na disk nainstalujete, ale i HDD o velikosti 3 nebo 4 TB se bude tvářit jako disk s menší kapacitou. Zbývající prostor disku lze zpřístupnit pomocí externích nástrojů. Tyto utility je možné stáhnout jak od výrobců HDD (Seagate DiscWizard, Western Digital Align Utility), tak i od některých výrobců základních desek.
Windows XP se ale pro spolupráci s takto velkými disky nehodí, protože logický spouštěcí sektor systému (Sektor 63) se nachází uprostřed fyzického 4K sektoru. Všechny další soubory jsou tak rozmístěny do zbytečně velkého počtu sektorů, což negativně ovlivňuje výkon systému.
S výše zmíněnými omezeními se u externích disků s kapacitou vyšší než 2 TB nesetkáme, protože bývají předformátovány na NTFS. Bez problémů umožňují zápis i čtení dat, jejich diskové oddíly ale měnit nelze.
Téměř polovina těchto disků emuluje 512bajtové sektory, zbytek pak přímo využívá větší 4K sektory.
Se sektory o velikosti 4K umí nativně pracovat pouze Windows 8. Co se přenosové rychlosti týče, vykazují USB disky měřitelné, ale ne příliš důležité výkonnostní rozdíly.
Během testu byly nejrychlejší disky Seagate Backup Plus (přes 160 MB/s). Zájemci o externí disk by měli spíše než na drobné výkonnostní rozdíly dbát na spotřebu disků ve stand-by režimu, která je bohužel dost vysoká.
Většina moderních periferií dnes ve stand-by režimu vykazuje příkon pod 0,1 W, externí disky však dosahují hodnot pod 1 W pouze v případě, že jsou připojeny k PC, do něhož byl nainstalován výrobcem dodávaný software, který zajistí přepínání disku do spánkového režimu. Jinak se příkon nečinných disků pohybuje mezi 2 a 11 W. Přenosová rychlost bývá důležitá hlavně u interních pevných disků.
Menší 2,5” externí magnetické disky mohou být napájeny přímo z USB portu a obejdou se tak bez externího napájení. Díky tomu a díky menším rozměrům a hmotnosti jsou tedy populárnější než 3,5” externí disky. Stále se také najdou uživatelé, kteří jim díky vyšší kapacitě a lepší ceně dávají při upgradu notebooku přednost před sice rychlejšími, ale dražšími a méně prostornými SSD disky.
Kompromis mezi kapacitou HDD disků a rychlostí SSD disků představují hybridní disky, které jsou osazeny magnetickými plotnami i vyrovnávacím SSD modulem. Jejich přenosová rychlost ani přístupová doba není větší než u ostatních 2,5” HDD disků, ale v jejich SSD paměti se ukládají nejčastěji načítané soubory, což výrazně urychluje start operačního systému nebo práci s nejčastěji používanými aplikacemi.
U externích 2,5” HDD se výrobci nemusí zabývat tloušťkou použitého disku, takže se kromě modelů se dvěma plotnami a kapacitou max. 1 TB můžeme setkat i s 2,5” diskem osazeným čtyřmi plotnami a celkovou kapacitou 2 TB.
Uvnitř krabičky Western Digital My Passport 2TB se nachází jeden 2TB 2,5” disk s nestandardní tloušťkou, který není osazen SATA rozhraním, ale jen konektorem typu USB 3.0 a nelze jej tedy interně zasadit do notebooku. Rozdíly ve výkonu jsou u 2,5” externích HDD zanedbatelné. Průměrná přenosová rychlost je mezi 80 a 87 MB/s a díky minimální hlučnosti v rozmezí 0,3 až 0,7 sonu ani nebudete vědět, že pracují.
Wi-Fi disky jsou osazeny HDD nebo SSD diskem a Wi-Fi adaptérem, pomocí kterého se připojují k zařízením se systémem Android či iOS a instalovanou aplikací od výrobce disku. K jednomu disku se může připojit najednou i více zařízení. Většina Wi-Fi disků obsahuje baterii, díky níž je lze používat i v terénu.
Nejmenší flashové disky, jako je Kingston Wi-Drive, mají flashovou paměť s kapacitou od 32 do 128 GB a vejdou se doslova do kapsičky u košile, ty s interním magnetickým HDD pak mají v případě přenosných disků s baterií kapacitu až 1 TB a v případě Western Digital My Net N900 Central i 2 TB dat.
