Mezi psem a vlkem

Saša Sokolov patří k nejoriginálnějším autorům ruské umělecké prózy. Vedle drobnějších textů napsal jen tři romány, a přesto se stal jednou z určujících autorit soudobé ruské literatury. K charakteristickým rysům jeho psaní náleží suverénní básnická imaginace, jazyková vynalézavost a mnohovrstevnatost významů. Román Mezi psem a vlkem rozepsal autor ještě v Rusku před svou emigrací v polovině sedmdesátých let, dokončoval ho však další čtyři roky. Po vydání v Americe roku 1980 získal román v následujícím roce v SSSR významnou neoficiální Cenu Andreje Bělého za nejlepší ruskou prózu. Jde o jazykově i konstrukčně velmi složitý román, ve kterém se prolínají dvě jazykově odlišná prozaická vyprávění s rozsáhlými básněmi. Název románu pochází z francouzského přísloví použitého v Puškinově Evženu Oněginovi, které je metaforou soumraku, přechodu mezi světlem a tmou. Rozvolněný ahistorický čas románu proměnil reálné zavolžské lesy, přenesené do mytického prostoru za Vlčí řekou (zvanou též jako Itil), v nadreálné a bezčasé Závlčí. Do této příznačné scenérie promítl autor groteskně nazřenou, bájnou, polozapomenutou Rus, plnou nezakotvených podivínů, vyvrženců a jurodivých – Rus rodící příběhy, které se v soumračných hodinách znehybnělého času proměňují v legendy.
Kniha „Mezi psem a vlkem“ je v pořadí druhý román Saši Sokolova, autora tří románů, z nichž první si zasloužil pochvalu Vladimira Nabokova a třetí může být považován za učebnici postmodernismu.