Zavraždění carské rodiny

V roce 1918 byli v Jekatěrinburgu zavražděni na pokyn Lenina car Mikuláš Romanov, jeho manželka Alexandra, jejich pět dětí (Olga, Taťána, Marie, Anastázie a Alexej) a všichni ti, kdo se rozhodli jít s nimi do zajetí: doktor Botkin, služebná Děmidová, komorník Alexej Trupp a kuchař Charitonov. K městu se totiž blížili českoslovenští legionáři a sibiřská armáda admirála Kolčakova.
Jekatěrinburg byl skutečně krátce po vraždě dobyt čs. legiemi a ihned bylo zahájeno vyšetřování. Vyšetřovatelem byl jmenován šestatřicetiletý Nikolaj Alexejevič Sokolov (1882–1924). Ten se ujal práce s nevšední vervou a pokračoval v něm až do posledních chvil, kdy už byl Kolčak mrtev a na Ural a Sibiř se vrátila sovětská moc. Usilovné práce na případu se nevzdal ani v emigraci ve Francii. Jeho dílo přerušila až smrt na srdeční mrtvici, bezpochyby v důsledku fanatického vypětí.
Sokolov shromáždil stovky telegramů, doličných předmětů a desítky výpovědí, ale těla nikdy nenašel. Proto také krátce po vraždě začaly vznikat fámy, že se někdo z rodiny Romanovců možná zachránil. Dokumenty a výsledky Sokolovova vyšetřování už nikdo podstatně nedoplnil. Naopak, z jeho práce nesčíslněkrát čerpali nejen historikové, ale například i filmaři. V knize je shromážděno vše, co se Sokolovu podařilo do roku 1924 zjistit. Obsah knihy se ovšem netýká pouze vyšetřování samotného; Sokolov rekonstruuje celou historii konce carské rodiny, od carova zatčení, přes pobyt v Tobolsku, převoz do Jekatěrinburgu, samotný průběh vraždy, snahy vrahů ukrýt těla, další osudy vrahů a také osudy některých dalších zavražděných Romanovců. Místy se text čte jako napínavý román.
V doslovu nakladatele je potom stručně vypsána historie nálezu všech těl popravených, které ruská pravoslavná církev dnes uctívá jako „svaté mučedníky“, jakož i průběh jejich identifikace. Kniha je doplněna 114 černobílými fotografiemi.