Tisíc lodí

Řecké mýty spolu s Homérovými eposy Ilias a Odyssea nesporně tvoří základ euroamerické kultury a jejich velké postavy jsme si zvykli vnímat přes zjednodušenou šablonu jejich výrazných vlastností: mazaný Odysseus, udatný Achilleus, věrná Penelopé.
Natalie Haynes se s takovým viděním nespokojila a v knize Tisíc lodí nabízí mnohem plastičtější pohled. Jejími hrdiny nejsou po staletí opěvovaní chrabří rekové, ale jejich ženy, dcery a matky, do jejichž života válka zasáhla s nemenší silou.
Dva tisíce let staré příběhy o statečnosti, zradě a pomstě dávají v autorčině podání hlas civilním obětem Trojské války, ale především nám je přibližují jako živoucí bytosti s přesvědčivými emocemi: ješitné bohyně hašteřící se o zlaté jablko, Penelopino rostoucí podráždění z manželovy nepřítomnosti, rezignovaná frustrace Kassandry, jejímž věštbám nikdo nevěří, ačkoli se pokaždé vyplní.
Autorka ve své knize čerpá kromě Homéra také z mnoha méně známých dochovaných spisů, ale její převyprávění rozhodně netrpí pietní škrobeností – všechny postavy i motivy jejich jednání jsou velice současné, uvěřitelné, a především úžasně zábavné.