Zpěv pro mýho tátu & Zeyerovo memorandum

Dvě knihy v jedné. Ani jedna nezklame. Je v nich humor, trocha nostalgie a řada bezvadných nápadů.
Zpěv pro mýho tátu je humorný text o třech generacích velmi svérázných mužů z rodiny autorovy. Dědeček, tatínek a syn. Dědeček zcestoval celý svět, žil v Austrálii, odtud si přivezl bumerang, to si nakonec vozí každý, ale ulovit babičku, tedy tenkrát děvče svobodné a nevinné bumerangem na širokých českých nivách, to dokázal jenom on. Tatínek byl také cestovatel, tlumočník v Americe, za což ho v padesátých letech pochopitelně stihl „zasloužený“ trest. Syn se zas rozhodl na konci osmdesátých let emigrovat, měl to opravdu promyšlené, ale osud chtěl jinak…
Zeyerovo memorandum je sice také návrat do historie, ale ještě dál, před dědečka, doby obrozenecké a chvíli po ní. Autor popisuje nález útržků rukopisu, které nazývá Zeyerovým memorandem. Z nich sestavuje jakési vzpomínky, vkládá do nich nápady a historky z dávných časů, inspirované ostatními Zeyerovými díly o české historií. Střídá trochu neuspořádaně historky ze života Tyla, Havlíčka, malíře Čermáka, ale dojde i na Libuši a Přemka, Břetislava a Jitku, Vojtěcha. Číst nejde přestat, protože je to zábavné a vtipně, ale ne plytké, přitom je z textu cítit láska a úcta k velkým ženám a mužům české historie, hluboká znalost historie. Kdyby se takto vyprávělo ve škole o našich dějinách jistě by alespoň v některých jedincích sem tam nějaká znalost uvízla.
MgA. Vladimír ZAJÍC * 1946 Praha, absolvent SPŠ zeměměřičské a DAMU. Univerzity života: geodet, kopáč, závozník, uklízeč, dřevorubec, fotograf, zástupce ředitele OKS Praha-západ, provozní ATRIA Praha 3, dramaturg, dramatik, publicista, režisér, lektor seminářů a přehlídek. Roku 1978 založil s Evou Zajícovou Divadlo ANFAS, dále připravovali a realizovali komponované inscenace pro folkovou skupinu KOLOVRÁTEK a folkrockovou skupinu ADRIANA Bohdana Mikoláška. V 80-tých letech spolupracoval na přípravě divadelních seminářů a přehlídek, podílel se na ediční činnosti o divadle, etc. Od roku 1988 do 1996 dramaturg a spoluautor her Východočeského divadla DRAK. Po odchodu z DRAKu spolupracuje s řadou divadel (Radost Brno, Rozmanitostí Most, Malé divadlo České Budějovice, Slovácké divadlo, ...), dále s Českým rozhlasem Praha a Hradec Králové, a s režisérkou Marií Kotisovou vede divadelní dílny v Čechách i v zahraničí. Napsal a realizoval řadu divadelních textů jak činoherních tak využívajících vyjadřovací prostředky loutkového divadla. Některé si vybrala zahraniční divadla: Tasmánie, Maďarsko, Chorvatsko. Poslední text, který též režíroval v Gradsko kazalište lutaka Rijeka – Lonćiču kuhaj! zazářil na Mezinárodním festivalu PIF 2009 Zagreb. Pro Český rozhlas napsal kromě vlastních her mnoho historických pořadů na pomezí non-fikce a fikce (např. Archeologie pohádek, Muzejní škrabka, Paměti starého krkavce, etc.), nesčetně recenzí o kultuře, a dramatizoval řadu románů či povídek (např. Josefa Škvoreckého, Václava Erbena, Petra Chudožilova, J.J. Paulíka, Johna Londona, Arnošta Lustiga, etc.), a dvakrát získal cenu v anonymní soutěži o současnou rozhlasovou hru (Poslední mise; Od nešpor do primy), vyhlašovanou Č.r. Praha. Kromě článků a recenzí pro noviny a časopisy a do publikací o divadle, vydal tři knihy: Paměti starého krkavce od Bílé věže; Zpěv pro mýho tátu a Zeyerovo memorandum; Otvírač cest; v roce 2012 úspěšné Legendy z dávných časů Čech a Moravy v Československém spisovateli.