Pláňata

„Zvnějšku viděno, tematicky možná nejméně nápadná, ale jistě jedna z nejpůsobivějších knih této úspěšné autorky. Hlavní ‚dramatickou látkou‘ je zde život sám a jeho proměny. Ty osudem vnucené i ty bolestně a tápavě nalézané.“

„Patřím ke generaci, kterou přelom osmdesátých a devadesátých let zastihl na prahu puberty. Myslím, že to byl neopakovatelný čas a v Pláňatech jsem zkoumala, jak se dotkl života obyčejné rodiny. Zajímalo mě, jak nejen hlavní postava Pavlína, ale i její rodiče a blízcí vpluli do nových časů, které jim přinesly velká očekávání, ale také způsobily tvrdý náraz a připravily je o řadu iluzí. Především o tu, že vnější změna může vyřešit jejich osobní problémy a odstranit vzájemné neshody. A zatímco se rodina topí ve svých každodenních, zdánlivě banálních starostech, Pavlína z ní usilovně hledá cestu ven.“