Osudový omyl generála Vlasova

Již v prvních měsících po útoku na Sovětský svaz v létě 1941 nabízeli postupujícím německým jednotkám spolupráci jednotlivci i skupiny obyvatel SSSR. Kozáci postižení nucenou kolektivizací vítali Němce jako své osvoboditele podobně jako příslušníci neruských národností.  Proti vůli nacistických nejvyšších kruhů tvořili velitelé wehrmachtu z ruských zajatců  pomocné oddíly.

Chyběla však osobnost, která by dokázala soustředit armádu, bojující po boku Němců proti bolševickému režimu v Rusku. Tuto roli převzal generálporučík Andrej Andrejevič Vlasov (1900-1946), zajatý na volchovské frontě v červenci 1942. Donedávna úspěšný velitel Rudé armády, objížděl zajatecké tábory. Hledal i nacházel vojáky ochotné vstoupit do Ruské osvobozenecké armády.  „Vlasovci“  spolu s Himmlerovými zbraněmi SS bojovali na jaře 1945 ve ztracené válce. Stejně jako jejich velitel se dopustili osudového omylu, když nenašli cestu k protihitlerovským mocnostem, které usilovaly o vítězství demokracie.  Sehráli dosti významnou roli v bojích Pražského povstání, ale v té chvíli již bylo pozdě... Pro velení Rudé armády i pro představitele politického vedení sovětského státu (ale i ve vnímání většiny sovětských obyvatel) na příslušnících Ruské osvobozenecké armády zůstala pachuť zrady.

PhDr. Karel Richter, CSc. (1930),

vojenský historik,

člen Obce spisovatelů a dlouholetý předseda Klubu autorů literatury faktu. Třináct let působil jako šéfredaktor revue Přísně tajné!

Napsal řadu knih s historickou tematikou, např. Češi a Němci v zrcadle dějin (1999);   Přes krvavé řeky (2003); Apokalypa v Karpatech (2002); Válka začala v Polsku (2004); Hranice placená krví (2006); Třeba i železem a krví (2007); Zločin, který unikl trestu (2008); Dobyvatel světa. Válečná anabáze Alexandra Velikého (2010).

Rodnému městu věnoval knihu Po stopách prošlého času. Chlumec nad Cidlinou a Chlumecko v proměnách dějin (2010).  Životním oceněním Karla Richtra se stalo udělení čestného občanství Chlumce nad Cidlinou.  Je trojnásobným laureátem literární ceny E. E. Kischea laureátem slovenké literární ceny V. Zamarovského.