Kniha Na obranu dějin představuje v Evansově díle zdánlivou výjimku. Ve skutečnosti však odráží jeho hlubokou znalost moderního dějepisectví a soudobých teoretických přístupů. Jedinečným způsobem se v ní zrcadlí po desetiletí vedená debata o smyslu historie, o dějepisectví jako tvrdé či měkké vědě, o historii jako beletrii, o dějepisectví jako disciplíně pohybující se mezi jasnými fakty a čirou fikcí.
Evans zde nastoluje otázky morálních aspektů hodnocení dějin, moci vědění a manipulace společnosti prostřednictvím historických výkladů, objektivity a subjektivity nazírání dějin, významu individualit a společenství v dějinách.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.