Případ kapitána Exnera
Byla polovina června. Májové deště skončily a nad střední Evropu se zvolna posouvala tlaková výše, což mělo kladný vliv na náladu kapitána Exnera. Seděl na rámu otevřeného okna ve své garsonce a dělal si manikúru. "Začneme chodit k vodě," řekl, "to je dobře!"
V detektivním příběhu, kde se všechno podstatné odehrává v kulisách zašlé slávy jednoho starého pražského secesního domu, je sice všechno na dosah ruky, vrah však uniká až do poslední chvíle.
Od první 'exnerovky' dělí Na dosah ruky sedm let a pět knih, v nichž v hlavní roli vystupuje kapitán Exner a jeho dva pobočníci s mluvícími jmény, tedy Vlček s Beránkem. Jestliže se v Pokladu byzantského kupce z roku 1964 detektiv nečekaně amerického střihu teprve trochu hledá, v příběhu z roku 1971 je tak říkajíc vše hotovo. Kapitánu Exnerovi už nikdo neodpáře garsonku, mercedes kabriolet, vzdělání, inteligenci, duchaplnost, smysl pro humor a ironii nebo slabost pro ženy. Erbenův rukopis je svižnější, dialogy sevřenější, ironie štiplavější a sám Exner vyzrálejší. Ztratil jinošský pel, získal zkušenosti a zmužněl. Je čím dál lepším psychologem (čehož využívá kromě jiného ve styku se slabším a hezčím pohlavím) a vnímavým pozorovatelem.