Moje (tak trochu) fingovaná svatba

První pravidlo náhodných známostí je mít v záloze únikový plán. Bez závazků. Bez vztahů. Šup sem, šup tam – a myslím to doslova.
A to druhé, méně známé pravidlo?
Ujistěte se, že onu náhodnou známost nezaměstnají jako koordinátorku vaší svatby. Jo. Je to dlouhý příběh.
Svatba měla být fingovaná. Jediný háček spočíval v tom, že o tom nikdo neměl vědět. Ani ta koordinátorka. Ta si teď myslí, že jsem ten největší hajzl na světě. Myslí si, že jsem zamilovaný do ženy, kterou si mám údajně brát. Myslí si dost věcí, ale nezná pravdu. Nemá ani ponětí, že se do mě ona sama zamiluje, až tohle celé skončí.
Nemá ani ponětí, že tohle naše dostaveníčko nebylo tak bezvýznamné. Myslí si, že nejsem k mání, že si to nemůžeme zopakovat, protože je v mém životě někdo jiný.
Nikdo jiný ale není. Je jen ona. A od té doby, co jsem se s ní poprvé vyspal, jsem věděl, že bude jedinou ženou mého života.