Moje pařížská revoluce

Září 1989. V Polsku a Maďarsku pukají ledy, desetitisíce východních Němců prchají ze země, z perestrojkového Sovětského svazu přichází jedna nepředstavitelná zpráva za druhou, vše je v pohybu – jen v Československu se jako by nic neděje. Dva měsíce před listopadem 89 se mladá žena, studentka FAMU, rozhoduje k riskantnímu a osudovému kroku. Zůstává v Paříži!

Následují týdny a měsíce plné dramatických situací, nejistot a zklamání, ale i okouzlení novým prostředím, krásným městem, ve kterém stojí za to žít, svobodou, kterou stojí za to dýchat. Hrdinka poznává, jak je nečekaně těžké ocitnout se sama, bez domova, ve světě sice lákavém, ale přece jen cizím a chladném. Přichází první nárazy s realitou, ale i nová přátelství, zážitky, lásky...

***

"Nesuďme ale názory dvaadvacetileté Andrey, vraťme se ke knize. Ta je řemeslně dobře zvládnutá – střídání tehdejšího a pozdějšího pohledu z perspektivy „já“, a to na události vnější i na intimní prožívání všech peripetií, je doplněné a obohacené útržky z korespondence, v nichž zaznívají nejen jiné názory, ale i zcela jiné emoce. Autorka šikovně prokládá vlastní příběh i pokusem dát dohromady historii své rodiny (zejména rodičů), jež je v jejím případě obzvlášť tajemná. Různé časové úseky umí propojit bez lpění na posloupnosti dějů, tím do příběhu dostává ještě další vrstvu napětí, nebo spíš vnitřního pnutí, jaké textu jenom pomáhá. Výsledek: knihu lze přečíst se zájmem a na jeden zátah."
iLiteratura.cz