Během horkého léta roku 1931 otřese neapolskou smetánkou vražda vévodkyně Adriany Mussové z Camparina...
Mladá Adriana, provdaná za mnohem staršího vévodu z Camparina, udržovala veřejně vztah s vlivným novinářem Mariem Capecem. Motiv k vraždě má hned několik lidí. Mezi nimi její manžel, velmi nemocný a otřesený neustálou nevěrou své druhé manželky – krásné Adriany. Jeho syn Ettore, jenž má pádné důvody nenávidět macechu. I její veřejný milenec, novinář Capece, který ji mohl zabít v záchvatu žárlivosti. Vyšetřování navíc komplikuje rostoucí vliv italských fašistů.
Po boku komisaře Ricciardiho stojí i tentokrát věrný praporčík Maione. Plachý vztah s Enrikou prodělá další změny, přičemž se znovu objeví na scéně krásná Lívie, kterou přitahuje jak Neapol, tak Ricciardi.
Příběhy komisaře Riccardiho se odehrávají ve třicátých letech v Neapoli, kde vládne fašistický režim. Komisař Riccardi skrývá temné tajemství, vidí přízraky zesnulých. Slyší jejich poslední slova a vnímá to, co cítí v okamžiku smrti. Tato schopnost se v něm probudila ve chvíli, kdy jako malé dítě viděl ducha mrtvého nádeníka. Komisař pracuje sám a působí jako divný pavouk, proto se mu většina kolegů vyhýbá. Jedinou výjimkou je praporčík Maione. Ani v osobním životě to nemá jednoduché, žije se starou chůvou a je platonicky zamilovaný do sousedky Enriky. Riccardi je fascinovaný smrtí a studuje ji. Postupně si vytvoří názor, že lidé vraždí ze dvou důvodů – lásky a hladu. Podle něho se zlo skrývá v každém z nás. Fašistický režim ale hlásá, že se zločin musí vymýtit a do soudobé Itálie nepatří. Riccardi má problém se svými nadřízenými, kteří se snaží zavděčit lidem na vyšších místech, a naráží na jejich zaslepenost. On však politiku neřeší. Záleží mu na jediném. Aby perfektně odvedl svoji práci.