Marshalova pomsta

Za skaliskem se objevil grošák. Vysoký, ramenatý muž v jeho sedle se rozhlíží po krajině. Jeho ostříží zrak sleduje každý nepatrný pohyb kam oko dohlédne. Sedlo vykládané stříbrem, stříbrné přesky, uzda zdobená lesklým kovem.  Jezdec má na hlavě velký, černý stetson, zdobený stříbrnými cvoky těsně nad krempou. Tmavá košile, černé kalhoty a vysoké boty, dodávají jezdci tajuplný vzhled. Na stehnech muže, se pohupují v rytmu grošákových kroku, dva velké, šestiranné kolty. U sedlových brašen je zavěšená kulovnice s dalekohledem.Jezdec drží uzdu ledabyle v levé ruce. Pravou se drží hrušky sedla. Muž koně pobízí pouze patami bot bez ostruh. Ranní slunce propaluje krajinu ohnivými paprsky. Rozpálený vzduch se v dálce tetelí a vypadá to, jako kdyby krajina kolem byla v pohybu.
Ve chvíli, kdy oba, jezdec i kůň míjejí vysoký balvan, se napravo od nich na kraji vzdáleného vysokého křoví, objevil obláček dýmu a vzápětí se ozvalo nedaleko jezdcovy hlavy fjíííííí a hned nato  - plesk.... Kulka se odrazila od balvanu a přistála kdesi v trávě. Současně se událo několik věcí najednou. Jezdec sklouzl bleskurychle k zemi a odkutálel se za nejbližší skalisko. Grošák jako vycvičený pes okamžitě ulehl do trávy, kde zůstal nehybně ležet. Jenom koulením očima a mírným potřásáním hlavou dával svému pánu najevo, že zůstal nezraněn.„Klid Toro, jenom klid,“ zaznělo z úst ležícího muže. „Však se na toho střelce, který nás tak mile přivítal v tomhle kraji, podíváme z blízka.“