Eliška Junková dává nahlédnout do historie automobilismu u nás, a líčí, co obnášela příprava automobilového závodníka, vzrušení, krásu i rizika rychlého sportu. Když si v roce 1921 udělala řidičský průkaz, žen se stejným oprávněním existovalo jen pár desítek. Za pět let jako první žena na světě vyhrála mezinárodní závod automobilů. Byla rovnocennou soupeřkou věhlasných jezdců jako Louis Chiron či Ernesto Maserati.
Po vítězství v prvním ročníku legendárního okruhu Nürburgring roku 1927 Eduard Bass v Lidových novinách vzkázal: „Na německou Velkou cenu,
stačilo nám vyslat ženu,
arci když je taková
jako paní Junková.
Ta když sedne k volantu
rekordy jdou k čerchmantu.“
Jaroslav Ježek ji oslavil čtyřtaktním foxtrotem Bugatti step. Její memoáry jsou určené nejen pro milovníky motorismu a automobilů-veteránů, ale přináší strhující dobrodružství z doby, kdy byl u nás automobil zatížen daní z luxusu a maximální povolená rychlost v zatáčkách 6 km/h, zatímco hrdinové v otevřených vozech dosahovali rychlostí nad 200 km/h. Vykresluje také příběh dámy, která se nikdy nevzdávala, dokázala obdivuhodně čelit nepřízni osudu a přijímat nové výzvy. Ve své autobiografii ukazuje, jak její úspěchy změnily společenské nazírání na ženy, neboť pro ně „dobývala svá vítězství“, i když ji kdekdo „před závodem posílal pro vařečku“.
Unikátní autorčinu vizi 20. století doplňuje doslov jejího syna Vladimíra Junka, který představuje vhled do zákulisí rodinného a osobního života.
Narodila se jako Alžběta Pospíšilová. První dáma automobilového sportu se do autoškoly zapsala potají, poté co ji díky manželovi nadchl motoristický sport. Do závodního vozu usedla poprvé v roce 1923, a to ještě jako spolujezdkyně svého manžela. Už v září následujícího roku vyhrála svůj první závod za volantem závodního automobilu Bugatti T30. Nejvýznamnějších úspěchů dosáhla na Sicílii v závodě Targa Florio. Královna volantu a ve dvacátých letech 20. století nejrychlejší žena, jež se jako jediná žena v historii Grand Prix dokázala vyrovnat nejlepším jezdcům této soutěže, ukončila svou závodnickou kariéru po tragické smrti manžela v roce 1928. V šedesátých letech 20. století psala motoristické sloupky do časopisu Za volantem a v roce 1972 vydala knihu Má vzpomínka je Bugatti. Za své úspěchy získala ocenění Zasloužilá mistryně sportu.
Od roku 1971 je členkou Divadla na Vinohradech, kde se představila v řadě výjimečných rolí. Vedle divadla se objevuje také v televizních seriálech (např. Nemocnice na kraji města, Ulice) a ve filmech (např. V erbu lvice, Samotáři, Únos domů). Nezapomenutelná je její role Anče v Krkonošských pohádkách. Její působivý hlas a nepřeslechnutelný herecký projev dobře znají posluchači rozhlasu – za své výkony za mikrofonem získala několikrát ocenění Neviditelný herec.
Od roku 1990 je členem pražského Činoherního klubu. V roce 2008 zde získal Cenu Alfréda Radoka za roli Předsedy v Kunderově Ptákovině (v inscenaci L. Smočka). Během své kariéry se objevuje také v řadě filmů, např. Muži v říji, Grandhotel, Obsluhoval jsem anglického krále nebo Tmavomodrý svět, televizní diváci si ho pamatují z populárních seriálů jako Doktor Martin, Reportérka či Vraždy v kruhu a z dabingu je dobře známý i jeho nezaměnitelný hlas.
| Kód: | AK1A494 |