Proč jsou Japonci tak dobří a vytrvalí v tom, co dělají
Japonský výraz šin-ken znamená "skutečný meč", ale nyní se častěji používá v přeneseném smyslu. Dělat něco se skutečným mečem, znamená v běžné mluvě, dělat to s naprostou vážností. Přístup odpovídající skutečnému meči znamená bezvýhradné odhodlání. Šin-ken šó-bu, doslova souboj se skutečnými meči, znamená něco, co má závažnost otázky života a smrti.
Tento krátký výlet do lingvistiky naznačuje velmi dobrý důvod, proč jsou Japonci tak dobří a vytrvalí ve své schopnosti přežít a přizpůsobit se podmínkám. Po staletích života v kultuře ovládané samurajskými válečníky jsou Japonci s to nahlížet všechno jako otázku života a smrti. Tato audiokniha pojednává o tom, jak to dělají. Nejdůležitější texty o konfliktních situacích a strategii.
Kniha pěti kruhů a Kniha rodinných tradic válečného umění patří k těm nejdůležitějším textům o konfliktních situacích a strategii, které vycházejí z japonské válečnické kultury. Tyto knihy, které od samého začátku nebyly určeny jen pro vojáky, byly psány s tím, aby symbolizovaly procesy boje o vládu a moc ve všech životních situacích.
Knihu pěti kruhů napsal roku 1643 Mijamoto Musaši, neporažený bojovník, samuraj bez pána a nezávislý učitel. Knihu rodinných tradic válečného umění napsal roku 1632 Jagjú Munenori, vítězný válečník, šógunův učitel a náčelník tajné služby. Oba autoři byli profesionální bojovníci vycházející z tradice bojové kultury, která posléze ovládla celé japonské státní zřízení i společnost jako takovou. Jejich spisy se týkají nejen členů vládnoucí vojenské kasty, ale také vůdčích činitelů jiných profesí, a dokonce i jednotlivců, kteří se ve svém zvoleném oboru snaží dosáhnout mistrovství.
Jisté technické i filozofické rozdíly mezi oběma knihami tak pramení právě z toho, že Mijamoto Musaši byl nezávislý samuraj, který svou kariéru vybudoval jako bojovník a samostatný učitel bojových umění, kdežto Jagjú Munenori byl uznávaným válečným veteránem a služebníkem ústřední vojenské vlády.