Kinsey a já

Každá z devíti povídek, které knihu otevírají, je klenotem detektivní fikce.
Za tři desetiletí, před nimiž se Kinsey zrodila, se toho odehrálo hodně, proto bychom mohli snadno zapomenout, že se hrdinka stala součástí převratné vlny ve vývoji detektivního románu, vlny, kde ženy přestaly být pouze oddanými parťačkami drsných detektivů a postavily se na vlastní nohy, začaly vyslovovat vlastní pronikavé postřehy a mít vlastní vyhraněné názory. A právě tato výmluvnost, ostrovtip a neuctivé poznámky byly důvodem, proč si již s první knihou – A… jako alibi – čtenáři Kinsey tak zamilovali. Dokazuje to, že byla od samého začátku silnou postavou.
Třináct povídek z druhé části souboru napsala autorka během deseti let po matčině smrti. Vystupuje v nich postava Kit Blueové, což je jakési mladší alter ego samotné Sue. Jsou to temné příběhy s jasně patrným spodním proudem zármutku a tiché bolesti. Rodina Graftonové byla zdrcena, jak to ostatně v těchto situacích bývá, vyprávění však s moudrostí a citem popisuje cestu od prvotního vzteku přes smíření a odpuštění ke konečnému nalezení bezbřehé lásky. Emocionální náboj je velmi silný.
Sue Graftonová žije střídavě v kalifornském Montecitu a v kentuckém Louisville. Má manžela, kočky a velikánskou posilovnu plnou složitých a nelidských přístrojů. Úspěšnou sérii nazývanou „Abeceda zločinu“ nyní rozšiřuje o povídky. V roce 2008 získala „Démantovou dýku od Cartiera“, což je prestižní cena Asociace spisovatelů detektivek (Crime Writers’ Association)!