Hovory o józe a mystice č. 10

V počáteční době Ramanašrámu byla Ribhugíta čtena téměř denně tak, že se ašramité včetně Mahárišiho střídali po řadě v jejím čtení. Seděli se zkříženýma nohama na zemi v kruhu a četli, když na ně přišla řada. Obdobně se toto dílo čte i na závěr meditačních seminářů s Jiřím Vackem.
Duchovní literatura je nejen zdrojem poznatků o duchovní stezce, ale dodává nám - což platí doslova i duchovní sílu tolik potřebnou pro naše denní úsilí. Názor: "Již nic nečtu, protože v duchovní literatuře již nic nového nenacházím", je velkou nevědomostí. I kdyby tomu tak bylo, což není, denní čtení zabraňuje zapomínání a navíc prohlubuje získané pochopení a rozšiřuje je. Největším přínosem tohoto pravidelného denního studia je naladění se na duchovní úroveň a následné čerpání duchovní síly, kterou myšlenky pravdy skutečně obsahují.
Je proto dobré uvedená pojednání mít po ruce pro denní potřebu a to i ta, ke kterým jsme možná zatím nedorostli. Nevíme totiž nikdy, kdy je budeme potřebovat, ale ony již nebudou v prodeji nebo nebudeme mít možnost si je opatřit. Předpoklad, že nám budou vždy dosažitelná, je velmi opovážlivý a neopodstatněný. Duchovní stezka, kterou nabízejí, je velká milost, která se rozhodně nenabízí stále a vždy. Kdo ji dnes nevyužije, zítra ji může ztratit. Dějiny nás o tom poučují velmi názorně.
Ing. Jiří Vacek (narozen 25. května 1931, Slaný) je český mystik, spisovatel a překladatel duchovní literatury. Působí jako učitel jógy, mystiky a nedvojné filozofie – advaity v Čechách i v zahraničí. Ve své praxi vychází z učení Šrí Ramany Mahárišiho. Jako popularizátor jógy a mystiky značně ovlivnil a stále ovlivňuje současnou duchovní scénu.