Cestopis Drž ten volant oběma rukama o putování Korsikou a Sardinií
Titul e-knihy „Drž ten volant oběma rukama“ je inspirován výkřiky spolujezdkyně Zdeňky, která umírala strachy napřed na horských zákrutách v německých, rakouských a italských Alpách (obálka knihy je z průsmyku Passo delio Stelvio) a pak i na francouzské Korsice a italské Sardinii.
K tomuto explorérskému výboji se v Pise přidal Meďour Skalákovic Homolků a i Avie Čuňase. Ten si ale vyjel jen na několikadenní štrapáční dálniční výlet, jenž absolvoval opět zpět po našem odjezdu do přístavu Livorno. S mlynáři z Meziříčka jsme potom přepluli do korsické Bastie a putovali západním pobřežím a hornatým vnitrozemím (opět se v Jimnym ozývaly mrákotné výkřiky o držení volantu) na korsický jih. Další lodí jsme se přepravili na Sardinii, kterou jsme objeli celou dokola a pak se vraceli nazpátek východní Korsikou. Volantové výkřiky přišly opět ke slovu. Pořád se ale nevykřikovalo, čubrnělo se v horách na tlupy volně se potulujících prasat, na vystupující žebra hladových krav, živících se listím stromů na sežehnutých pastvinách sluncem a požáry, a na ostrůvky poloopuštěných kamenných vesnic vklíněných v horských úbočích. Bylo pochopitelně i moře, ale jen na pár hodin, jednou na celý den.
Když se chce vidět všechny korsické torré, janovské obranné věže, nebo sardinské nuraghe, prehistorické pevnosti, tak dlouhodobé vyvalování na plážích nepřichází v úvahu. Navíc si dendrolog výpravy nemohl nechat uniknout nejstarší olivovník v Evropě se stářím 4000-4500 let. Prostě bylo toho spousty s haldou zážitků jako např. ztracené klíče od auta. Krevní msta na nás nebyla vykonána a tak při zpáteční cestě Itálií, kterou jsme absolvovali už solitérně – Skaláci přepluli na Apeninský poloostrov až v dalších dnech – jsme k našemu tripu přibrali ještě Florencii, Bolognu, Padovu a Benátky. Ulekané modlitbičky v Dolomitech a rakouských Gurktale Alpen už nepočítám. Knihu doprovází víc jak 300 fotografií.