Na koho sáhne, ten zemře
„Jakmile zazvoní zvonek u dveří, najednou prostě vím, že táta dneska umře. Trhnu sebou a odvrátím se od monitoru s chatem. Bloudím očima přes stůl a hledám ty tátovy. Ale jeho tvář jako kdyby se nějak zatáhla, je v ní cosi smutného a sklíčeného, což jsem v ní nikdy předtím neviděla. V tu chvíli mu dojde, že ho pozoruji, a rychle změní výraz v unavený úsměv. Ale už je pozdě. Došlo mi to.
‘Možná je to jen kurýr s jídlem,’ řekne tiše, přestože stejně dobře jako já ví, že ten, kdo nám nosí jídlo, nikdy nezvoní.
Nikdo na nás nezvoní. Nikdy.”
Šestnáctiletá Elin žije celý život zavřená v garsonce se svým otcem. Všechno, co ví o světě tam venku, se naučila z filmů nebo z internetu. A z toho, co viděla z okna nebo slyšela přes zeď. Vychází jen výjimečně. Obyčejný život mimo byt nepřipadá v úvahu. Elin se totiž narodila s neuvěřitelnou schopností.
Nebo spíše řečeno s prokletím. Každý, koho se dotkne, zemře. Jakmile se od ní vzdálí, zemře zdánlivě přirozenou smrtí. Otce se Elin dotkla, takže když se u nich objeví policie, má důvod k obavám.
Když se ho strážníci pokusí odvést, otec zemře. Pitva ale prokáže, že spáchal sebevraždu. Dá se tedy tvrzením jejího otce dál věřit?