Deníček jednoho nezbedného kluka

„Ačkoliv mi před pěti dny bylo šedesát a měl bych mít tu a tam rozum, musím se vám k jedné pošetilosti přiznat: Nikdy v životě jsem si nepsal deníček a přitom ve skrytu duše, v tom záhadném bludišti, v němž se mnohdy nevyznáte ani vy sami, natož pak druzí, jsem tiše záviděl všem, kteří si své denní kalvárie uměli pozapisovat, anebo se o to alespoň upřímně pokoušeli, rozdávajíc v nich svá moudra a rady.
Má matka, už když jsem hodně povyrostl, říkávala občas v tu dobu okřídlené úsloví: ‚Neraď. Není ti šedesát a nebyl jsi v Rusku.‘ No, šedesát mi už trochu bylo, v Rusku jsem byl čtyřikrát a už ani jednou tam nechci, takže bych snad mohl i radit, ale už zase čtrnáct let nemám maminku, takže je to na draka a radu vám nedám vůbec žádnou. Takže vezměte alespoň zavděk Deníčkem jednoho nezbedného kluka.“