Uprostřed všech forem života jsme na Zemi naprosto sami. Jedinou výjimkou je pes, jenž s námi uzavřel spojenectví…
Psi se s člověkem druží už od mladší doby kamenné a zvlášť v současnosti lze někdy jen obtížně určit, kdo má koho na vodítku. Mackenzi Leeová se rozhodla shrnout proces jejich ochočování od pravěkých jeskyň až po úplnou domestikaci ve vilkách na předměstí. Pobaveně zkoumá nejen roli hafanů, pejsánků, čubiček i voříšků na zavedení reformace, na objev gravitace či vynález telefonu, ale také každodennost psů služebních, filmových, frontových, ba i vypuštěných do vesmíru. Zaznamenává vznik prvních útulků pro zvířata bez domova, nicméně neváhá vyrukovat s fackou ve chvílích, kdy se naše naduté plemeno pokoušelo němé tváři ubližovat vivisekcí na způsob I. P. Pavlova.
Z pestrých dějin soužití člověka s jeho největším přítelem vysvítá skutečnost, že lidská mentalita se obvykle sune vpřed metodou pokus–omyl, zato věrnost našich čtvernohých průvodců sahá leckdy až za hrob. Někdo zkrátka musí být moudřejší a tolerantnější. Vždyť život – sám někdy pěkný pes – se líp snáší právě v páru, aby pro oba stál za víc než za štěk.
