Rozchod s partnerem a návrat k rodičům. To s třicítkou téměř na krku vážně nechceš...
Jednou rukou vybaluju oblečení, který jsem v rychlosti naházela do hnědýho kufru. Druhou sahám do útrob matčiny lednice po láhvi vína, přestože jsou teprve tři hodiny odpoledne. Otevřeným oknem na mě totiž dotírají lehce neurotické hlasy vrstevnic, které snažně prosí svoje ratolesti, aby si vzájemně necpaly hrabičky do uší.
Tohle byl přesně ten moment, kdy jsem si myslela, že už nemůže být hůř. Jenže jsem ještě netušila, že se kolotoč plný pochybných známostí teprve roztáčí. A že to bude jízda!