Čekání na spoušť

Hrdinové a převážně hrdinky povídek nesou svůj osud statečně, s určitou dávkou smíření a pochopení a mnohdy i sebeobětování, jako kdyby věřili, že na další pokolení přece jenom kdesi v budoucnu čeká onen klid a kousek štěstí, v nějž doufali pro sebe. Čtivá a pravdivá kniha Lidmily Kábrtové nabízí čtenáři potěchu z obrazů života namalovaných slovy a pocit, že povídky v knize jsou vlastně o nás.

Moc jsem se na tuto knihu těšila, v kalendáři od jara zaznamenáno datum 15.10., kdy měla vyjít. Přesto pro mě jedničkou zůstává kniha Koho vypijou lišky. Čekání na spoušť je souborem nádherných příběhů, psaných krásnou češtinou. Proto dávám pět hvězdiček, i když budu muset přečíst ještě jednou, protože mi unikaly návaznosti mezi jednotlivými příběhy a postavami. Nebyla jsem asi dost soustředěná, vzhledem k okolnostem jsem nemohla číst tzv. "na jeden zátah", což si tato kniha zaslouží a jistě by se tím pro mě stala srozumitelnější v provázanostech jednotlivých osudů postav.

Jak jsem předpokládala, nová knížka Lidmily Kábrtové je skvělá. Tvoří ji osm povídek, které jsou ale provázány a dohromady tvoří de facto román. Ačkoli jsou postavy různorodé, všem rozumím, všechny dokážu pochopit, do všech se dokážu vžít. V povídkách se často stává, že někdo něco pochopil či prožíval určitým způsobem, stejnou událost ovšem jiný zainteresovaný pochopil či prožíval naprosto jinak, všechno závisí na úhlu pohledu postavy a na jejím životním nastavení. Celkové vyznění je spíše melancholické, řeší se tu hodně téma smrti, křivdy, štěstí či osudových přešlapů a já osobně si z četby především beru poselství, že si máme užívat každého dne, protože skutečně nevíme, co se může stát v dalších vteřinách, minutách či hodinách...
Čekání na spoušť je autorčina třetí kniha, rozhodně doporučuju i prvotinu Koho vypijou lišky i knihu povídek Místa ve tmě...