Boj s rakouskou hydrou

Po vypuknutí první světové války byl Čeněk Klos odveden do rakousko-uherské armády a poslán na východní frontu. Jako český vlastenec však při první příležitosti v únoru 1915 přeběhl na ruskou stranu. Byl poslán do zajateckého tábora a následně na práci do zemědělství. V květnu 1916 se nechal zapsat k čs. vojsku a byl přidělen ke kontrarozvědnému oddílu, který působil v zajateckém táboře Dárnice u Kyjeva. Podílel se na výsleších a agitaci mezi zajatci slovanského původu, ale také na rozkrytí kriminálních praktik v táboře. S podmínkami u jednotky však nebyl spokojen a žádal o přesun na frontu.
Omezilo ho ale propuknutí vážné nemoci – cukrovky. Ta zásadně ovlivnila zbytek jeho služby v čs. legiích. Je tak přiblížen pobyt v různých nemocničních zařízeních a komplikované možnosti léčby v revolucí rozvráceném Rusku. Závěr deníku tvoří popis cesty domů a překročení hranic svobodné vlasti. Vydání svého deníku, ve kterém zachytil zejména život v zázemí, se již nedočkal, své těžké nemoci podlehl v Karlínské vojenské nemocnici 27. ledna 1920.